Marcelín Pivoňka

V pustém údolí, kde nic nebylo ani nerostlo, žil osamělý Josífek. Bývalo mu často mu smutno. Až jednoho rána za chaloupkou na něj čekalo překvapení. Zatoulaný včelí roj si hledal nový domov. Josífek měl z nových sousedek velkou radost a zjistil, jak krásné je se o někoho starat.

U kořenů starého dubu bydlí králičí rodinka a vysoko v koruně nad nimi hnízdí sovy. V obou rodinách se právě narodilo mláďátko. Ačkoli žijí tak blízko sebe, málokdy se potkají. Když je krásný, slunečný den a Králíček běhá po louce, Sovička tvrdě spí. A jakmile Sovička v odlesku měsíce roztáhne křídla, Králíček sladce usíná. Tak ubíhají dny i noci a Králíček se Sovičkou se nikdy nepotkají. Jenže rodiče jim o tom druhém tolik vyprávějí, až se oba zatouží poznat…